Ve výtvarné výchově se učíme, že kreslit zvládne každý a že kreslení není nic složitého a navíc to může být zábava. Existuje mnoho způsobů, jak kreslit. Umělci Jiří Franta a David Böhm například nechávají kreslit motorky nebo stromy. Často si do kreslení vnáší nějakou komplikaci, která pak dokáže jejich díla ozvláštnit.

Podobně jsme to udělali i my. S žáky jsme se snažili nakreslit zvuk. Abychom ale mohli zvuky vnímat co nejdokonaleji, zavázali jsme si šátkem oči a co nejvíce nastražili své uši a hmat. Posedali jsme si na podlahu kolem velkého papíru a pouštěli si různé hudební ukázky. Na ty pak každý podle svého reagoval kresbou, což bylo velmi zábavné. Po celou dobu se ale nikdo nesměl dívat, co vlastně kreslí. Žáci se tak mohli vcítit do své nevidomé spolužačky.

Teprve nakonec před sebou mohly děti spatřit výtvor v podobě záznamu hudby. Ten však nebyl tolik důležitý, protože hlavní byl společný zážitek z celého procesu.