Dobré ráno! Ráno, anebo ještě noc? Kohout dosud nestihl zakokrhat. Na hodinách totiž odbila teprve 4. hodina. Sedmáci se však již pomalu probouzí z nedlouhého spánku. Ale proč naše chlapce a děvčata vyhnal budík z postele tak časně?

Všechno to začalo v úterý. Byť jsme měli sraz v Uherském Brodě, setkali jsme se všichni zcela neplánovaně na zastávce s názvem Olšovec v Březové u školy. A právě tady mělo počátek naše putování. V tuto chvíli jsme čelili dlouhé cestě různými dopravními prostředky s několika přestupy.

Po necelých 3 hodinách strávených ve vlaku a autobusu jsme dorazili na místo. Všude, kam oko dohlédlo, se rozpínala rozkvetlá krajina. Zelené stromy se tyčily tak vysoko, jako by chtěly vést dialog se sluncem. Vodní nádrž, jež je skvostem Tvarožné Lhoty, čekala, až se ubytujeme v dřevěných chatkách AUTOKEMPU LUČINA. A protože nám během náročného cestování vyhládlo, naše první kroky vedly do místní restaurace.

Jakmile jsme uspokojili naše chuťové pohárky, chvíli jsme si spočinuli a šli se vykoupat do bazénu. Dále jsme se vydali načerpat nové dojmy na nedaleký vrch Šumárník, kde se nacházejí dřevěné sochy znázorňující obyvatele tohoto kraje z doby bronzové. Výšlap nám dal vskutku zabrat, a tak jsme po návratu z pěšího výletu relaxovali, a to samozřejmě opět ve společnosti dobrého jídla.

Ani jsme se nenadáli a nastal večer, se kterým přišlo překvapení. Přijela nás navštívit paní učitelka Hudáková, jež s námi povečeřela a také šla na večerní procházku a k vodě. Čas je však neúprosný, museli jsme se tedy posléze (chtě, nechtě) uložit ke spánku.

Dalšího rána nás probudil zpěv slavíků. Neotáleli jsme, čekala nás totiž snídaně, po níž jsme rychle běželi na autobus. Původně jsme měli pokračovat po svých vlastních nožkách, ale paní učitelka Křížanová míní, počasí mění – naše putování jsme nakonec kvůli dešti završili návštěvou HOP ARÉNY v Uherském Hradišti.

A kam se ubíral náš směr pak? No přece tam, kde je nejlíp, na Březovou, tedy domů za maminkou a tatínkem…