Až z Ostravy k nám zavítala autorka knih pro děti paní Lenka Rožnovská. Nebyla u nás poprvé. Minulé setkání, bude to už pět let, bylo slovy tehdejších třeťáků „ úplně božííí“, tak proč to nezopakovat. Ani tentokrát paní spisovatelka nezklamala. Nejdříve připravila poučnou a zároveň zábavnou hodinku pro děti první a druhé třídy, potom se soustředila na žáky třetí až páté třídy. Obě skupinky měly program přizpůsobený věku. Zatímco u mladších dětí bylo povídání prostřídáno různými hravými prvky, starší děti dramatizovaly pohádky z knihy „Mobilmánie“. Pobavili se diváci i herci. Paní Rožnovská nám také představila své nové knihy. Ty, které jsme zakoupili do naší školní knihovny, opatřila milým věnováním.

S příjemným hostem udělala děvčata z osmé třídy Katka s Anetou rozhovor:

Co vás vedlo k vaší práci, jak jste se ke psaní dostala

“Já jsem si vlastně splnila svůj sen. Nejprve jsem chtěla být spisovatelkou, potom jsem chtěla být po tátovi zubařkou a také jsem chtěla být zdravotní sestřička, až jsem se nakonec stala učitelkou. Ale ten sen být spisovatelkou, ten mi zůstal. Pořád jsem něco psala a někam jsem to posílala. V roce 2006 začaly vycházet mé první pohádky v časopise Sluníčko. V roce 2010 vyšla moje první knížka, která se jmenovala “František a jeho pohádky do postýlky”. Od toho roku píšu na volné noze a mám napsaných přes padesát knížek.”

Jak dlouho vám trvá napsat jedna knížka?

“Protože se soustředím na dětské čtení, tak ta knížka nemůže být moc obsáhlá, aby byl rozsah knížky šestnáct kapitol, jedna kapitola má 1800 znaků, takže když si řeknu, že jednu kapitolu napíšu denně, tak za měsíc mám napsanou knížku.“

Kde berete inspiraci?

”Inspirace je všude kolem nás.Třeba jedu někam na besedu a je tam malé dítě, které něco řekne, nějakou větu a to mi vnukne nápad, který potom v knize rozvíjím do příběhu. Už od mala jsem měla bujnou fanzazii, dokázala jsem si vymýšlet příběhy. Někdy pracuji tkzv. na zakázku. To znamená, že kniha musí mít nějaké určité zaměření, téma.”

Máte nějaké své knihy přeložené do cizího jazyka, překládáte vy?

“Já to osobně nepřekládám, protože nejsem tak jazykově vybavena, většinou je to tak, že v redakcích je někdo, kdo to přeloží. A ano, mám knížku v japonštině. Ta knížka se jmenuje “Zachráněné Vánoce” a v Japonsku je velmi oblíbená, protože v Japonsku se zajímají o naši kulturu.”

Co byste poradila lidem, kteří se chtějí stát spisovatelem?

” Tak hlavně je důležité, aby ten člověk měl dobrý vztah ke knížkám a celkově k literatuře už od malička. Pokud něco napíšete, je dobré získat zpětnou vazbu nejen od dospělých, ale hlavně od dětí. A to třeba formou různých besed a soutěží. A kdo by se chtěl prosadit, tak ať začne na sociálních sítích např. facebook, instagram, dávat své knížky, aby si našel okruh svých fanoušků a ti měli zájem o pokračovaní. Pokud jsou ohlasy dobré, může oslovit vydavatele a v tom dobrém případě knihu vydat.”

Děkujeme za rozhovor. Aneta Pavlovičová, Kateřina Horňáková

(Foto D. Michalcová)