Změna organizace výuky v maturitním týdnu s sebou přinesla nečekané příležitosti porušit zaběhané stereotypy ve výuce. Deváťáci se poslední květnový den dostali ze školních lavic na čerstvý vzduch, vyzkoušeli si orientaci v terénu, trochu si protáhli nohy a ti nejodvážnější …

Úterní pětihodinový blok výuky obsahoval fyziku, dějepis a přírodopis. Po teoretické přípravě týkající se geologie a nerostů obecně jsme se vydali pod vedením Filipa a Filipa ke kyselce. Nelehké období našich dějin právě probírané v dějepise jsme si připomněli u zbytků mlýna uprostřed vsi. Toho, co byl na konci války Němci rozbit a téměř zničen. Místopisná vycházka pokračovala údajnou zkratkou, kde oba Filipové poté, co oznámili cíl výpravy, nafasovali PET lahve na léčivou vodu. Pak jsme se prošli kolem kravína a prohlédli si elektrický ohradník známý z hodin fyziky. No, a potom jsme se vnořili do džungle u potoka. Byla drsná. Pak kolem rybníka, co prý byl kdysi koupalištěm, a hurá do poslední zatáčky pod lesem, v němž jsou ukryty praménky s léčivou vodou. Kdo chtěl, se napil, nosiči vody naplnili lahve. Času na rozjímání v lese na lavičce nebylo mnoho – čekal na nás exotický oběd kung-pao ve školní jídelně. A tak u nejvydatnějšího pramene vybaveného ruční pumpou jsme se zdrželi jen krátce. A aby to šlo ještě rychleji, na zpáteční cestě jsme dali přednost asfaltové cestě, jejíž hladký povrch ocenila odvážná školačka, která zpáteční cestu absolvovala bosá.

Procházka se vydařila, byl hezký den.

Čerstvý vzduch a příroda za humny – co by za to mnozí dali. Važme si jich.