V nadpisu jsem si dovolil parafrázovat název povídky pánů Šimka a Grossmanna. Nicméně odpovídá tomu, co jsme za poslední měsíc ve škole zažívali.
Před měsícem asistentka Dáša Vaculová navrhla, že by mohla do třídy přinést líheň a vajíčka, aby děcka viděly, jak se líhnou kuřátka. Nápad se mi zamlouval, i když jsem byl trochu skeptický.
Nicméně začátkem května byla líheň ve škole, děti naskládaly vajíčka a podle připraveného harmonogramu jsme doplňovali vodu a dvakrát vajíčka prosvěcovali, abychom zjistili, zda je kuřata vyvíjejí. V pondělí 23. května se první kuřata vylíhla a teprve teď všechno začalo. U nás ve třídě se střídaly děti ze školky, různé třídy, osmačky si s kuřaty dělaly selfie, chodily nahlížet učitelky… Prostě z kuřátek byly hvězdy. O přestávkách nám běhaly po třídě, děti s nimi pořádaly závody a občas utíraly nějaký ten kuřinec.
Z dvanácti vajec se vylíhlo 10 kuřat, jedno bohužel nepřežilo. Jedno nevylíhlé vajíčko ale dostal na stůl pan učitel Tomáš Beníček a s dětma provedli pitvu. Nutno říct, že děti to vše hodně zajímalo.
Po pětidenním pobytu u páťáků ve třídě kuřata putovala k paní asistentce Vaculové.
Tímto bych jí chtěl hodně poděkovat za zajímavý nápad, zapůjčení líhně a všechno kolem. Děti měly ohromnou radost a určitě nezapomenutelný zážitek.