Třeťáci si lehli na koberec, zavřeli své oči a já jim začala vyprávět příběh o nich, jak se jednoho dne necítili ve své kůži, byli nachlazení, dostali teplotu a unavení byli tak, že nemohli vylézt ani z postele. Měli si představit někoho, kdo se o ně stará, když se necítí dobře. Třeba maminku, tatínka, babičku nebo dědečka, kteří jim přinesou kouzelný horký čaj v jejich oblíbeném hrníčku. Po takové příjemné relaxaci se děti okamžitě pustily do tvoření svých hrnečků. A určitě se jim velmi povedly.