Z Základní škola

Líté boje i drobné šarvátky ve Starém Městě

Historicky významné místo s osídlením již od pravěku je známo i dlouhou šachovou tradicí. Naše školní výprava složená vesměs z žáků 9. třídy se vydala předposlední listopadový den vylepšit své loňské umístění ve stejné soutěži (okresní přebor školních družstev v šachu), a to aspoň o kousek. Ale nepředbíhejme …

Cesta začala ještě za tmy a mírného deště. Autobusem. V Uherském Brodě přišlo vhod občerstvení nádražní kelímkovou kávou a pak už pohodlná jízda vlakem na konečnou. Ve Starém Městě svižná procházka z nádraží do herny. Družstev v naší kategorii (starší žáci) bylo osm, znamenalo to tedy sedm utkání. Čtveřici bojovníků (KKK + Dominik) doplnil na místě náš IV žák Honza. Byli jsme kompletní. Sestavu sestavil „kapitán“ Dominik. Zcela v duchu moderního pojetí rovnosti (avšak zastaralé vojenské taktiky) byla vždy na první dvě šachovnice, tj. proti těm papírově nejlepším soupeřům, nasazena dvojice děvčat: coby kanónenfutr.

Není divu, že chlapci vzadu uhráli naprostou většinu našeho bodového zisku. Ale nešlo o život. Obě K hrály lehce, po partii vesměs stejně lehce konverzovaly se svými zdatnými soupeři. „Když jsem mu řekla, že má škaredé řasy, tak se na mě divně podíval … pak jsem se ho zeptala, jestli má holku, řekl, že ne, a já mu na to …“, popsala začátek pokusu o jednu takovou konverzaci jedna z oněch dvou K. Po zážitku starém jen pár týdnů (piškvorkový turnaj) se pak obě svorně pokoušely zviklat umanutost svých soupeřů a odvést jejich pozornost ke zmíněné hře: hrané figurkami na šachovnici.

Co dodat? Skončili jsme, stejně jako loni, poslední. O fous. Ale o kratší. Některé partie nebyly hrány zcela podle pravidel (rozestavění figurek, pravidla tahů, …), ale ani naši soupeři si toho nevšimli.

Závěrečná procházka do Uherského Hradiště přes kanál i řeku se vydařila. Dokonce i nákup dobrůtek v obchůdku. Leč laviček není v okresním městě tolik co v krajském městě, a tak jsme se vydali si posedět na nádraží (získalo titul nejkrásnější v roce 2004), abychom posléze odjeli docela napěchovaným vlakem do toho druhého nejkrásnějšího (2016).

Celkově lze výpravu považovat za úspěšnou a její vedoucí tímto děkuje všem účastníkům za projevenou snahu a bezproblémový průběh.