Na letošní (už) jubilejní 10. schůzce kroužku dámy jsme si náš trénink mírně odlehčili a lehce ozvláštnili. Mladí hráči vyzkoušeli a prověřili nikoli ocelové, ale křemíkové nervy notebooku, v němž byly nahrány hned dva programy pro hru česká dáma: první s názvem tajemným, druhý s ambiciózním. První ruský, druhý ryze domácí, tedy český. Plus400 a Gigant. Obehrát tato monstra je v podstatě nemožné, a tak jsme se soustředili na úkol snadnější. Vydržet co nejdéle. Některým se podařilo "přežít" i více než dvacet tahů.

Jaké je to hrát proti soupeři, který nedá najevo, jak se při hře cítí? Který hraje velmi rychle a ukrutně dobře. Jako stroj. Ovládá pravidla a nenechá se obalamutit. Je to nuda?

Později, při partiích hraných už do turnaje, si soupeři a soupeřky vše vynahradili a bylo to už jako obvykle: slzy, vztek, grimasy, adresná slova … to víte, hra je plná napětí a emocí. Hrajeme ji však i proto, abychom se naučili své chování ovládat. A Amálka naučila Tadeáše na klavír melodii. Předvánoční, relaxační … ano, do Vánoc necelý měsíc.