Školy Březová – střední odborná škola, základní škola
a mateřská škola, Březová, okres Uherské Hradiště

Odpověď na e-mail

V úterý 5. července 2022 jsem dostal e-mail, na který  odpovídám.


Vážená paní Fajk...vá,

žijeme v krásné a svobodné zemi, proto můžeme vyjadřovat svůj názor, a já svého práva využívám a odpovídám na váš e-mail (viz níže pod tímto textem). Následující odpověď odráží výsledky veškerého mého studia a dlouholeté praxe ve školství a osobní porozumění a interpretaci faktů, ke kterým jsem se dostal a stále dostávám v každodenní realitě (nejen) školy, kterou řídím.

Vlastní názor by měl být základem tvůrčího myšlení. Kritika by měla být kvalifikovaná, ne povrchní nebo předpojatá, neměla by vycházet jen z vlastního pocitu a z neověřených informací, neměla by být postavena jen na několika větách vytržených ze souvislostí v jednom článku.

Byl jsem vychován tak, abych se nebál vždy říct svůj názor. Chovám se tak, jak mě rodiče a prarodiče vychovali. Snažím se, abych nikoho neurazil a nad nikoho se nepovyšoval.

A teď k těm vašim větám, které beru na vědomí.

Hebrejské přísloví říká, abychom neučili děti jen svému vlastnímu vědění, neboť se narodili do jiných časů.

Ta minulá česká škola, kterou jste nejspíše také absolvovala, měla hlavně poskytovat žákům informace. Ve školství jsem v pozici žáka a studenta strávil celkem 18 let, dalších 40 let jsem učitelem, takže si dovolím uvést, že se jim je naučila podávat pěkně předžvýkané, vytříděné, neboli ty jedině „správné“. Dnes, respektive posledních více než třicet let, má žák informací víc než škola. Škol, které to i dnes ještě nepochopily, je stále dost. Jenomže ta doba předžvýkaných, vytříděných a jedině správných informací sdělovaných žákům je pryč.

Doba „chránění“ žáků před nevhodnými informacemi jakbysmet. Můžete debatovat, ujišťovat se s jinými maminkami jestli je to dobře nebo špatně, jestli je váš názor ten jediný správný, ale děti a žáci a studenti mají k dispozici, ať se to někomu líbí nebo nelíbí, všechny informace. Informace pravdivé, lživé, povrchní i hodnotné zprávy, bulvární sdělení, informace relevantní i naprosté nesmysly, poezii i nejdivočejší násilí, válečné krutosti v přímém přenosu a také porno. A pokud si někdo myslí, že to vše dokáže dětem, žákům a studentům zakázat sdělovat, spolehlivě odfiltrovat a „zařídit“, aby měly k dispozici, a to nejen ve škole, jen ty pravé, ty jedině správné zprávy, informace, fotky, videa, tak to žije v iluzi, ve virtuální bublině, ve světě, který není.

Naše děti, naši žáci a studenti už léta nedostávají jen omyté a naleštěné perly, rozumějte ty jedině nezávadné informace. Nejrůznější informace, texty, knihy, fotky, videa si už léta vyhledávají zejména ve virtuálním prostředí internetu a nejrůznějších sociálních sítí, tam si je vybírají z bahna pod nohama. Nezavírejme před touto skutečností oči a raději naučme děti, žáky a studenty se v tom všem bahně orientovat a vybírat z něj perly.

A věřte tomu, že v březovské škole se snažíme, aby děti, žáci a studenti dokázali nacházet, analyzovat a třídit informace přicházející ze světa kolem, nezavírat oči před realitou.

Mnohé školy jsou i dnes ještě velmi konzervativní a tradicionalistické. Tisíce žáků se učí odříkávat příklady, poučky a definice, ale neučí se vymýšlet a tvořit. Hlavní však je změna postojů části učitelů k dítěti a dospívajícím žákům. Zájem o žáka, dobré a moudré, a ovšem občas i přísné slovo na pravém místě a v pravou chvíli dokáže ve výchově víc než všechny vědy, pedagogické systémy a jejich reformy, nebo rady psychologů či jiných rádoby odborníků na veškerou pedagogiku odtržených od každodenní školní reality, ale i běžného života, ve kterém žijí.

Požadavky na učitele rostou: pracují se skupinami žáků, které jsou různorodější než kdy dříve (pokud jde o mateřštinu, genderové otázky, etnický původ, víru, schopnosti atd.). Vyžaduje se od nich, aby využívali příležitostí, které nabízejí nové technologie, aby reagovali na současnou ekonomickou i vojenskou situaci, aby výuku přizpůsobovali jednotlivci a aby pomáhali žákům stát se samostatnými v procesu celoživotního učení, a já po svých vyučujících ještě chci, aby byli živými lidmi, někdy i s chybami, ne koženými a upjatými mravokárci, aby do třídy přicházeli jako starší kamarádi, kolegové, kteří ovšem víc znají, mají více zkušeností a umí je předat.

Závěrem

Mým cílem je řídit školu tak, aby byla vstřícná žákům, aby se v ní žáci cítili dobře, nikoli zabývat se tím, co si o školách a učitelích na konci světa myslí ostatní, třeba jen na základě vět vytržených z kontextu jednoho článku. Kdybych se tím řídil, nikdy bych "školy na konci světa" nevybudoval.

A s pedagogickou prací je to jako s vařením. Ať uvaříte cokoli, vždycky to bude někomu chutnat a někomu ne. Takže se názory ostatních vůbec nezdržuji. Jen je beru na vědomí.

Své vyučující znám velmi dobře, a za jejich prací i jejich vztahy k dětem, žákům a studentům jednoznačně stojím, neboť je nehodnotím jen na základě jednostranného pohledu.


Vážený pane řediteli,


před časem jsem si se zájmem otevřela stránky Vaší školy, protože jsem byla zvědavá, jak škola funguje. Velmi hezká myšlenka, velmi přínosná nabídka možnosti dálkového vzdělávání. Díky za to. Pro spoustu dětí to může být řešením složité individuální situace. 

Překvapení přišlo, když jsem si náhodně přečetla jeden z článků o „výletování“, konkrétně:
https://www.zsbrezova.eu/skola/aktuality/1891-brezova-vyletuje
Nevěřila bych, že se může na oficiálních stránkách školy objevit toto:


„…Není nic lepšího než střílet laserovou puškou po svých učitelích a tak tato akce vzbudila zejména u žáků nebývalý ohlas. A jelikož je Laser Arena v Uherském Hradišti a tak jsme tento výlet pojali i trochu jako návštěvu kulturního centra se vším co nabízí, tedy zejména s nejrůznějšími typy občerstvení…“


Přiznám se, že mě to dost nemile zaskočilo. Předpokládala bych, že úlohou pedagogů není podporovat v žácích (zde konkrétně v šesťácích a sedmácích) agresivitu tohoto typu. Střílení po svých učitelích jako oficiální školou podporovaná zábava? To je myšleno vážně? Jako matka bych rozhodně nechtěla, aby byly někdy v rámci školy vedeny třeba i mé děti k takové aktivitě, a to navíc pedagogem, který by měl být přirozenou autoritou a pro děti morálním vzorem. Nemá škola projevům násilí spíše předcházet? O tom, že to nakonec v realitě ani u dětí nemusí v důsledcích dopadnout jen jako nevinná zábava, už přece víme. Energie dětí se dá určitě podchytit a zaměřit tvořivějším způsobem. Od školy bych prostě takovou „zábavu“, kterou se navíc veřejně chlubí, nečekala. No - a pojetí kultury jako nabídky „zejména nejrůznějších druhů občerstvení“ je pro mě rovněž smutná zpráva. Domnívala jsem se, že školní výlety mají dětem kromě společně stráveného času přinést něco víc než konzum a morálně pochybnou zábavu.
Když jsem o zaměření Vašeho „výletování“ mluvila s několika dalšími matkami ze svého okolí, abych si ověřila, zda nejsem zaujatá, všechny byly spíše zděšeny než nadšeny.

Jsem si vědoma, že je pro Vás mé sdělení nevyžádanou zpětnou vazbou, přesto mi přijde důležité Vám své pochybnosti napsat. Práce ředitele je určitě sama o sobě náročná a zodpovědná činnost. Avšak předpokládám, že jsou pro Vaši práci důležité právě i nesouhlasné názory. Zaujalo mě, jak sám o pojetí školy hezky píšete na svém blogu. Jde o to, „aby to žákům něco přinášelo“. Určitě je tím myšleno spíš něco povznášejícího a napomáhajícího rozvoji v pozitivním slova smyslu, než podbízivá zábava pochybného charakteru.


Přeji tedy Vašim žákům, ať je pro ně škola už vždy jen přínosem a pedagogové opravdu zodpovědnými a inspirujícími osobnostmi, které zvažují dopady svého jednání.. A to nejen ve výuce, ale také na školních akcích.

Vám, pane řediteli, přeji hodně sil ke zvládání Vaší nelehké práce při řízení školy jako instituce, která by měla být nejen vzdělávacím zařízením, ale i nositelem a šiřitelem kulturních a morálních hodnot.


S pozdravem


B.......a Faj....vá

zi-cervec-2021.jpg

PaedDr. Ludvík Zimčík

- držitel čestného titulu Osobnost obnovy Programu venkova ve Zlínském kraji

Ve školství se pohybuji více než devětatřicet let - řídím vzdělávací subjekt zahrnující střední školu, základní školu a mateřskou školu; v základním školství jsem podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl jsem průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu jsem do podoby příspěvkové organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí.

Byl jsem zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné, na první soukromé vysoké škole na Moravě jsem pracoval jako zástupce rektora.

Ve školství jsem zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, zažil jsem i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky...

Praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a a odborné znalosti a zkušenosti a snažit se učit a řídit školu tak, aby to žákům něco přinášelo.

Save
Cookies user prefences
We use cookies to ensure you to get the best experience on our website. If you decline the use of cookies, this website may not function as expected.
Accept all
Decline all
Marketing
Set of techniques which have for object the commercial strategy and in particular the market study.
Quantcast
Accept
Decline