Naším cílem je vytvořit kolem školy rozmanitý venkovní prostor, který bude prakticky uspořádaný a bude sloužit zejména k výuce, pěstování plodin, keřů a stromů, k relaxaci a zábavě.
Zahradu si navrhujeme a tvoříme sami s žáky bez pomoci drahých architektů a odborných firem. Pomáhají nám místní obyvatelé, rodiče žáků, zaměstnanci školy a zejména vedení školy a obce.
Snažíme se tvořit zahradu z místních dostupných materiálů, volíme skromná a jednoduchá řešení. Zaměřujeme se na víceúčelovost zahrady. Pěstujeme a sázíme krajové a odolné druhy rostlin, keřů a stromů. Zahradu koncipujeme tak, aby vyžadovala minimální údržbu a péči.
Žáci mají možnost se do tvorby aktivně zapojit. Tvoříme novými a nekonvenčními způsoby, rádi experimentujeme a tím se učíme. Naše zahrada je otevřena nejen nejrůznějším nápadům a realizacím, ale i lidem a živočichům. Tvorbu naší školní zahrady nevnímáme jako proces, který začne a skončí, ale jako nekonečný proces přetváření, učení a vnímání přírody.
Naší prvotní motivací není intenzivní produkce výpěstků a jejich zpracování ve školní jídelně, i když samozřejmě počítáme se smysluplným využitím vypěstovaných plodin. Cílem spíše je vzbudit v dětech zájem o pozorování přírodních jevů a procesů. Chceme, aby pro naše žáky bylo budování školní zahrady hrou a radostí a ne galejemi s motyčkou v ruce.
Výrobky hmyzu a sovy jsme dnes dokončili a moc jsme se těšili, až pro ně najdeme na zahradě místo a zavěsíme je. I přes velmi chladné počasí jsme vyrazili k broukovišti a tam dřevěné doplňky umístili. Vážky „poletují“ nad potokem a sova se usadila na stromě.
Zajděte se podívat.
Dlouhá zima je k něčemu dobrá. Nejen že sníh a mráz mají blahodárný vliv na odpočinek zahrady, ale také je čas promýšlet, co dál. Rozhodli jsme se naši rozvíjející se zahradu posunout opět o kousek dál. Ne že bychom měli v plánu přestat sázet a starat se o stromy, keře a skalku, ale chceme útulné prostředí obohatit prvky ze dřeva, úkryty pro hmyz, všelijakými budkami a lavičkami. Naplánovali jsme si toho hodně a věříme, že vše zvládneme. Dnes jsme začali vyrábět napodobeniny hmyzu ze dřeva. Starší kluci šli příkladem mladším a společně část práce zvládli. Zjistili jsme, že pracovat s pilkou není zase tak lehké a rychlé, jak se předem zdálo, a vyžaduje opravdu trpělivost. Nakonec je třeba použít rašple a smirkový papír na obroušení. Práce s dřevem děcka bavila a brzy se pochválíme s hotovými výrobky.
Zahrada odpočívá a my jsme se sešli, abychom si něco hezkého vyrobili. Použili jsme obyčejná dřevěná polínka, která se nám pod rukama změnila v krásné andílky. Kdybyste si je chtěli také vyrobit, podívejte se na přiložený video návod.
Zahradníci přejí všem lidem dobré vůle krásné Vánoce.
Dlouho jsem přemýšlel jak tuto akci popsat. Bohužel jsem nebyl všude, neviděl jsem co se dělo v jiných koutech zahrady, jen jsem slyšel smích a radostný povyk. Z toho je více než jasné, že se akce povedla. Tak snad jen trochu střípků z mého stanoviště.
Stojím si tak tam, kde se sklízely dýně. Rodiče vozí své děti. Starší sourozenci vozí ty mladší. Je to mezigenerační stanoviště. Super. Když tu najednou slyším, že mě někteří žáci osmé, ba co víc, deváté třídy prosí o kartičky. Prý aby si to všechno mohli vyzkoušet a absolvovat všechna stanoviště. Ptám se, zda si nedělají legraci. Ne. Opravdu do toho jdou. Chvíli je pozoruji. Úkol plní velice svědomitě. Tak kdyby plnili úkoly v mých hodinách, přemítám. A pak mi to dojde. Ten kdo splní všechna stanoviště, může přece absolvovat vyhlídkovou jízdu na kárce. Ale hlavně dostane volný přístup ke všem těm sladkým dobrotám. Takže úkoly, které byly původně určeny hlavně pro děti školkové a mladší prvostupňové, nám s opravdovou a nefalšovanou radostí plní osmáci a deváťáci. Nevěřili byste, kdo se chtěl povozit na kárce a ochutnat sušenku. Ano to byl ten hnací motor. Jídlo a jízda. To nám zlákalo i ty největší „drsňáky“ k tomu, aby se zapojili, možná už naposled, do dětských her. Ovšem hned další v řadě na sklízení dýní alias jízdu v kolečkách netrpělivě čekají některé paní učitelky. Panečku, to byla jízda. Ještě že vše ukončila brzy tma, protože jinak by tam někteří na těch kolečkách jezdili doteď.
A co říci závěrem?. Ten oheň se opravdu povedl. Díky pane školníku. Ta polévka byla opravdu vynikající. Díky paní učitelko Ševčíková. Ty sušenky se rozplývaly na jazyku. Díky paní učitelko Tálská. Ty stanoviště byly fakt zábavné. Díky pane učiteli Zrníku. A hlavně díky vám všem milé žákyně a žáci, kteří jste nám s tím vším pomohli, protože bez vás bychom to nezvládli.
Foto Danka Michalcová
Počasí nepřeje pracím na zahradě, a proto jsme se pustili do vaření zdravého a velmi chutného sirupu. Výroba sirupu nám trvala dva dny. Nejdříve je třeba šípky očistit a vyprat, rozmixovat, nechat louhovat pět hodin a následně přivést k varu. Druhý den jsme přecezenou šípkovou kaši svařili s cukrem a kyselinou citrónovou. Horkým sirupem jsme naplnili lahve. Děti nasbíraly tolik šípků, že se nám podařilo uvařit deset litrů sirupu. A teď už si budeme užívat lahodnou chuť šípků v čaji a chránit tak své zdraví v přicházejícím zimním počasí. Vyzkoušejte také. Recept i videonávod naleznete v naší kuchařce: Kouzlo zdravé kuchyně.
Dne 14. 9. 2016 proběhl první letošní zahradní kroužek. Počasí bylo nádherné, účast dětí nad očekávání vysoká. K hlavním činnostem dnes patřilo zejména zalévání a někteří žáci doslova nevylezli z potoka. Ovšem vzhledem k počasí, které panovalo je to vcelku pochopitelné….Vše si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Zahradníci se stále na zahradu těší, protože jsou s kamarády, na čerstvém vzduchu a ještě se i něčemu novému přiučí. Blížící se zima je časem odpočinku pro zahradu. Je třeba honem dokončit úklid, vysadit česnek a vpravit do půdy semínka mrkve a petržele. Na jaro nás přivítají svými zelenými lístky.
Venku necelých pět stupňů, sněhovými mraky zatažená celá obloha, ale i přesto chtěli jít zahradníci pracovat. Sklidili jsme celer a na řadu přišel sběr semen afrikánů. Hlavně jsme se ale vrhli na rytí záhonu, protože máme v plánu sázet česnek. Ani jsme nečekali, že toho tolik zvládneme. Zahřáli jsme se nejen prací, ale i voňavým čajem, nad kterým se nám lépe plánovalo, co budeme dál v kroužku podnikat.
Mladí zahradníci se pustili směle do práce. Kypřili půdu kolem zimolezů a muchovníků, zalévali keře, vytvářeli hrázku z kamení a hloubili dno Hrubáru, tak aby se zlepšil přístup k vodě na zalévání u ohniště.
Děti pracovaly s radostí a nadšením a přeju jim, ať jim to vydrží!
Již po několikáté se čtvrťáci podíleli na podzimní údržbě zahrady. Zakousli se do toho. Rodiče to určitě doma poznali také. Při rytí,ve kterém se snažili zdokonalit, vyzkoušeli i několik typů rýčů. Zjistili, že není důležitá jen síla, ale také zručnost a vytrvalost. Při krásném počasí, které nám dnes přálo to bylo nejen užitečné, ale také příjemné.
V pracovních činnostech dnes čtvrťáci sklízeli mrkev. Po pořádné rose byla půda ještě v jedenáct hodin hodně vlhká, takže boty pořádně ztěžkly. V průběhu jedné vyučovací hodiny se jim i přes nesnáze ve formě těžkých bot a kamenité půdy podařilo téměř všechnu mrkev dostat ze země, část omýt a přichystat na uskladnění. Sklizeň nebyla rozhodně zanedbatelná.
Příští týden je v plánu ze sklizené mrkve udělat saláty na tři způsoby, takže se bude vážit, počítat, strouhat ...a ochutnávat.
Úpravy školní zahrady se dnes, 2. září, zúčastnili téměř všichni školáci se svými vyučujícími. Učitelé šli nejprve příkladem a začali pracovat, ale po chvíli zjistili, že nemusí. Žáci se totiž vrhli na všechen ten plevel s takovou chutí a elánem, že za pár chvil byl pryč. Pokud by takto všichni žáci přistoupili i k učení, látka na celý rok by byla probrána do pololetí. Žáci také sklidili úrodu dýní, mrkve a brambor, kterou zpracujeme při uspořádání zahradní slavnosti. Jejich práci nakonec ukončil déšť, při kterém museli učitelé některým žákům nářadí doslova rvát z rukou a zahnat je zpět do budovy školy. Celá akce tak byla velmi veselá a úspěšná, což dokládají fotogalerie.
Ve středu 2. 11. 2016 jsme se po dlouhé pauze opět sešli na školní zahradě. Počasí nám skoro celý říjen nepřálo a nejinak tomu bylo i nyní. Ovšem někdy je potřeba si říci, pracovat podle počasí se nedá! A tak jsme šli pracovat déšť-nedéšť, bahno-nebahno. Hodinu a půl jsme se zabývali klasickými pdzimními činnostmi, které každý zahradník dobře zná. Ryli jsme, hrabali listí, zastřihovali bylinky. Tyto práce má každý spojen s nudou a otravou, ne tak my. Do našeho kroužku totiž chodí kluci-baviči, kteří nám vždy rádi práci zpestří svým ostrovtipem a často i zpěvem. A to pak vše jde lépe od ruky. Díky jim za to! A tak jsme toho dohromady zvládli opravdu dost a ještě k tomu s úsměvem na rtech. Také jsme se bavili o chystané zahradní slavnosti, která by se měla uskutečnit na konci listopadu. Myslím, že se všichni mají na co těšit. Jen malá ochutnávka: vyhlídkové jízdy, soutěže, občerstvení. Tak snad už jen aby to počasí potom vyšlo.
V dnešním kroužku jsme nejdříve kypřili půdu okolo keřů a potom jsme se věnovali zajímavému způsobu zpracování zeleniny.
Kvašení je prastarý způsob přirozené konzervace zeleniny za pomoci bakterií mléčného kvašení, díky kterým se u plodin zlepšuje jejich stravitelnost a zvýší se jejich obsah vitaminů.
Běžně se v domácnostech kvasí zelí a okurky, ale k fermentaci jsou vhodné i jiné druhy zeleniny, například mrkev, cibule, česnek, květák, kedluben, ředkev.
My jsme zvolili způsob zpracování, který se nazývá Torši. Na výrobu potřebujeme zeleninu, rozinky, sůl, převařenou vodu a v neposlední řadě čisté sklenice.
Nejdříve pečlivě očistíme zeleninu a vyvaříme sklenice. Zeleninu napěchujeme do sklenic, přidáme rozinky, sůl a převařenou vodu. Sklenice se zeleninou ponecháme otevřené při pokojové teplotě. Proces kvašení probíhá až šest dní. Během kvašení se může stát, že se ztratí voda. Napravíme to dolitím převařené osolené vody. Zelenina musí být po celou dobu ponořená, jinak by mohla začít hnít. Když je hotovo, sklenice uzavřeme a skladujeme v lednici. Zelenina vydrží až půl roku.
O prázninách na školním pozemku několik žáků a Mgr. M. Ševčíkovou a Mgr. J. Mačákem (i s dcerkami) dělali trošku pořádek. Sklidili část pestré úrody (česnek, fazole, patizony, cukety, okurky, salát, červenou řepu a bylinky). Další dobroty stále dozrávají. Několik žáků přišlo, ale i to potěšilo. Česnek visí v garáži, bylinky se suší na druhém stupni. Cibuli už někdo sklidil. Výpěstky si vzaly děcka domů.
U Broukoviště Březoviště vyfotili housenku Martináče hrušňového. Je to největší evropský noční motýl, který má rozpětí křídel až 16 cm. U nás se vyskytuje jen na Jižní Moravě. Patří mezi silně ohrožené druhy.
