Podstatné je být svůj

 

Před několika měsíci jsem kolegovi Václavu Maněnovi napsal do komentáře jeho videoblogu Cestou na kafe #23 | Být dobrý je nejlepší :-) tyto věty: "Vašku, k těm nejrůznějším soutěžím, cenám a oceněním. Za devětatřicet let ve školství - od MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ i na soukromé VŠ - jsem zažil různé koncepce i "antikoncepce", reformy i deformy, reformy reforem předcházejících reforem, a praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale také médií, které se pokoušejí vybírat "vzory", tím určovat vkus, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a snažit se učit a vychovávat tak, aby to žákům něco přinášelo.

Srovnává se nesrovnatelné. Kvalitu školy a také učitele nelze posuzovat podle toho, kde se škola nachází, jak je velká, kdo ji posuzuje, hodnotí, z jakého důvodu a úhlu pohledu ji hodnotí..."

Dnes mu tady ještě dodám, že řada lidí si neuvědomuje, nezamýšlí se nad tím, že nejrůznější média vybírají vyvolené, dávají prostor svým oblíbencům, určují vkus, a tím pádem více či méně směrují a ovlivňují nejen politické názory, a mohou člověka odrovnat nebo vynést na výsluní. Mohou zmanipulovat a neustále manipulují masy. Karel Marx před desítkami let říkal, že náboženství je opiem lidstva. V knize Žert Milana Kundery Ludvík Jahn pošle své dívce a zároveň kolegyni pohlednici, na níž mimo jiné napsal: "Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!" A protože se psala léta padesátá 20. století, následky na sebe nenechaly dlouho čekat.

A já dodávám, že pro mě jsou současná masmédia také opiem lidstva.

zi-cervec-2021.jpg

PaedDr. Ludvík Zimčík

- držitel čestného titulu Osobnost obnovy Programu venkova ve Zlínském kraji

Ve školství se pohybuji více než devětatřicet let - řídím vzdělávací subjekt zahrnující střední školu, základní školu a mateřskou školu; v základním školství jsem podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl jsem průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu jsem do podoby příspěvkové organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí.

Byl jsem zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné, na první soukromé vysoké škole na Moravě jsem pracoval jako zástupce rektora.

Rád říkám, že jsem ve školství zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, zažil jsem i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky...

Praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a a odborné znalosti a zkušenosti a snažit se učit a řídit školu tak, aby to žákům něco přinášelo.