O školské legislativě

Školská legislativa se dá rozdělit podle mnoha hledisek. Jedním z těchto hledisek může být závaznost dodržování jednotlivých pravidel a předpisů. Z tohoto hlediska se dá školská legislativa rozdělit na zhruba tři druhy pravidel.

První skupinou jsou obecně závazné předpisy, druhou jsou rezortní směrnice a pokyny a třetí skupinou jsou vlastně některá nepsaná pravidla.

Obecně závazné předpisy - to jsou předpisy, které by se měly vždy dodržovat a plnit. Mnoho z nich je platných i mimo oblast školství, jeden z nich (Úmluva o právech dítěte) má dokonce platnost nadstátní. Tyto předpisy jsou dány ve formě zákonů, nařízení vlády ČR a vyhlášek MŠMT ČR.

Rezortní směrnice a pokyny - sem patří různé metodické pokyny, instrukce, směrnice, návody ministerstva školství a příkazy ministra nebo jeho podřízených (od jeho náměstků, ředitelů odborů, přes krajské odbory školství až po ředitele škol). Tato pravidla vydává vždy příslušný úředník. Můžeme sem zařadit i výklady (vysvětlení) některých zákonů a vyhlášek, které úředníci ministerstva školství poskytují. Pro všechny tyto předpisy by mělo platit, že neodporují žádné vyhlášce ani zákonu. Poněkud diskutabilní a ne příliš jasná je ovšem závaznost dodržování některých z těchto pokynů, úplnou jistotu o tom občas nemá ani ministerstvo.

Nepsaná pravidla (zvyklosti), která se kupodivu velmi často poměrně přesně dodržují. Porušení některých nepsaných zvyklostí bývá velmi řídké a učitelé se těmto zvyklostem ve školách podřizují.

Shrnutí


1. Hierarchie školských právních norem: zákon - vyhláška - rezortní předpis - metodické doporučení, pokyn. Nižší právní norma vychází z vyšší právní normy a nesmí jí odporovat.

2. Zákony a vyhlášky mohou být novelizovány, případně změněny opět jen zákonem nebo vyhláškou.

3. Spory o význam obecně platných právních předpisů může rozhodovat pouze a jedině soud.

zi-cervec-2021.jpg

PaedDr. Ludvík Zimčík

- držitel čestného titulu Osobnost obnovy Programu venkova ve Zlínském kraji

Ve školství se pohybuji více než devětatřicet let - řídím vzdělávací subjekt zahrnující střední školu, základní školu a mateřskou školu; v základním školství jsem podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl jsem průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu jsem do podoby příspěvkové organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí.

Byl jsem zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné, na první soukromé vysoké škole na Moravě jsem pracoval jako zástupce rektora.

Rád říkám, že jsem ve školství zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, zažil jsem i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky...

Praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a a odborné znalosti a zkušenosti a snažit se učit a řídit školu tak, aby to žákům něco přinášelo.