Připomenutí na začátku školního roku 2021/2022

Léta politici rodiče i učitelskou veřejnost přesvědčují, jak jim školství a vzdělávání leží na srdci, chtějí novou školu, mluví neustále o reformě škol;  ale se včerejšími názory a předvčerejšími metodami a formami práce úředníků a příslušných nadřízených a kontrolních institucí.

Ae já jsem praktik, který za téměř čtyřicet let působil na všech stupních škol - od mateřské, základní, střední, vyšší odborné až po vysokou školu, a proto si myslím, že mohu shrnout svoje zkušenosti z praxe.

My, učitelé, jsme ve škole kvůli dětem, ne naopak.

Vždy jsem se snažil učit žáky pracovat s informacemi (jak a kde je vyhledávat, jak je vybírat a třídit, zpracovávat a vyhodnocovat, jak vytvářet hypotézy a jak je ověřovat i vyvracet). Samozřejmě že před čtvrt stoletím to bylo něco jiného, ale podstata zůstává stejná – naučit učit se, využívat zdrojů informací...

Hodnotím žáka za to, co umí, ne za to, co neumí:

- každého žáka hodnotím individuálně, v rámci jeho možností a osobních pokroků

- žáka sleduji celé pololetí, snažím se ho poznat a pochopit a teprve hodnotím.

Nemůžeme všechny děti a žáky všemu ve škole naučit, ale můžeme všechny děti a žáky učinit ve škole spokojené a šťastné.

Každý žák by měl ve škole zažít pocit úspěchu – některý v češtině, jiný v matematice, přírodopisu, další za pracovitost, ochotu...

Klíčové je umět z nabízených informací vybrat a umět je zpracovat.

Využívání informačních technologiíí musí být ve škole prostředkem, ne cílem.

Proč by měl žák, zvyklý na používání mobilů, herních konzolí, počítačů či internetu, sledovat výuku s psaním na tabuli a opisovat si z ní do sešitů třeba i v hodinách informatiky?

Kdyby školní docházka nebyla povinná, tak by hodně žáků v některých školách nezůstalo ani chvíli. Nelíbí se jim tam, protože se musí zabývat věcmi, které vůbec nesouvisejí s jejich životem, a když ano, pak o tom vůbec nemají tušení.

Co ví řada úředníků, inspektorů, kontrolních pracovníků (rodičů, občanů) o dnešní škole mimo toho, že ji více či méně úspěšně absolvovali před řadou let? Co ví řada úředníků, inspektorů, kontrolních pracovníků (rodičů, občanů) o dnešní škole mimo toho, že ji více či méně úspěšně absolvovali před řadou let?

Školy jsou od toho, aby žáky připravily co nejlépe pro život.

zi-cervec-2021.jpg

PaedDr. Ludvík Zimčík

- držitel čestného titulu Osobnost obnovy Programu venkova ve Zlínském kraji

Ve školství se pohybuji více než devětatřicet let - řídím vzdělávací subjekt zahrnující střední školu, základní školu a mateřskou školu; v základním školství jsem podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl jsem průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu jsem do podoby příspěvkové organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí.

Byl jsem zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné, na první soukromé vysoké škole na Moravě jsem pracoval jako zástupce rektora.

Rád říkám, že jsem ve školství zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, zažil jsem i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky...

Praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a a odborné znalosti a zkušenosti a snažit se učit a řídit školu tak, aby to žákům něco přinášelo.