Skvělý kolega Václav Maněna

Kolega Václav Maněna natáčí nejen skvělá videa "Cestou na kafe s Vaškem a Martinou", která si vždy pečlivě poslechnu a pobavím se. Zatím v posledním dílu č. 23, nazvaném "Být dobrý je nejlepší :-)" uvádí následující.

Učitelé jsou někdy zbytečně pod tlakem hodnocení veřejnosti. Být dobrým učitelem je úžasné a nemá cenu se trápit tím, že nejste podle soutěží a novinových článků "nejlepší" nebo "skvělí". Být dobrý učitel znamená odvádět sakra dobrý výkon a rozhodně to není málo.

Tyto věty jsou mně velmi blízké, proto jsem Vaškovi do komentáře napsal.

Vašku, k těm nejrůznějším soutěžím, cenám a oceněním. Za devětatřicet let ve školství - od MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ i na soukromé VŠ - jsem zažil různé koncepce i "antikoncepce", reformy i deformy, reformy reforem předcházejících reforem, a praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale také médií, které se pokoušejí vybírat "vzory", tím určovat vkus, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a snažit se učit a vychovávat tak, aby to žákům něco přinášelo. Srovnává se nesrovnatelné. Kvalitu školy a také učitele nelze posuzovat podle toho, kde se škola nachází nachází, jak je velká, kdo ji posuzuje, hodnotí, z jakého důvodu a úhlu pohledu ji hodnotí...

zi-cervec-2021.jpg

PaedDr. Ludvík Zimčík

- držitel čestného titulu Osobnost obnovy Programu venkova ve Zlínském kraji

Ve školství se pohybuji více než devětatřicet let - řídím vzdělávací subjekt zahrnující střední školu, základní školu a mateřskou školu; v základním školství jsem podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl jsem průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu jsem do podoby příspěvkové organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí.

Byl jsem zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné, na první soukromé vysoké škole na Moravě jsem pracoval jako zástupce rektora.

Rád říkám, že jsem ve školství zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, zažil jsem i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky...

Praxe mě naučila, že není třeba se točit jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a a odborné znalosti a zkušenosti a snažit se učit a řídit školu tak, aby to žákům něco přinášelo.