Z Základní škola

Výprava do neznáma (1. část – Allegro)

Ano, ze začátku nikdo nevěděl, kde městečko s názvem Heřmanův Městec hledat. Osobní pozvánka pro členy našeho kroužku na mládežnický turnaj v české dámě byla ale velmi lákavá, a tak jsme si vše zjistili. Nejen to, že hledat je třeba někde u Pardubic.

Zájem o cestu a tedy zároveň o účast projevili tentokrát i deváťáci, kteří sice do školního kroužku nechodí, ale pravidla hry znají a hru ovládají. Ovšem – nakonec rozhodl Osud. Těsně před odjezdem neviditelní mikrobi dva z nich skolili, a tak spolu s prvostupňačkami vyrazila v pátek 21. února časně ráno pouze Kateřina II.

Začátek byl slibný: cestu do Brodu jsme zvládli, v Kauflandu měli zlevněné suši (nekupte to za 150 Kč!), spacák zapomenutý v autobuse se našel. Rychlík odstartoval jedna radost a hurá! Jelo se. Od Přerova s námi na turnaj cestovali dva zdatní dámisté z Valašska. Anežka a Matouš. Jak jinak: jedly se zásoby (řízky a tousty) a k nim přikusovali ti nejodvážnější i velmi sladké sladkůstky. Lokomotiva se nepokazila, počet tunelů souhlasil s tím, co jsme spočítali loni. S jedním přestupem jsme dojeli do provinčního městečka s bohatou historií.

Po příjezdu jsme v domě dětí odložili těžká zavazadla a vydali se na plánovanou turistickou procházku. Měřila tam a zpátky více než 10 km. Prošli jsme dvě vesničky až k rozhledně a výstavě hornin nejen z místních lomů. Dostali jsme se totiž do míst, kde se kdysi těžil ten nejkvalitnější kámen. Na výrobu … mlýnských kamenů. Křemenec! Užili jsme si na kolotoči, houpačce. Vylezli (opatrně!) na nedalekou skálu a prohlédli si zatopené lomy. Zdá se, že v tom kraji mají za ploty ty největší hlídací psy. Ovšem, jak to bývá – ten nejmenší byl nejhlasitější. Zablácené boty jsme utřeli do trávy a umyli v kaluži. Labužnice Šárka si dala pizzu, Kateřina I. si koupila oči.

Vrátili jsme se v podvečer a ubytovali se. Suši se ocitlo v ledničce. Na trénink hry samotné nebyl čas. Večerka byla někdy v deset.

Pokračování:

Výprava do neznáma (část druhá – Adagio)