V sobotu jsme se hned z rána prošli slovutným zámeckým parkem pojatým v anglickém stylu. Přes můstky, po cestičkách. Byla to zkratka do obchodu. Tam jsme se vypravili nakoupit zásoby. V ledničce toho kromě suši totiž moc nebylo. Vrátili jsme se oklikou kolem pekárny a potkali se s trojbarevnou kočkou. Nálada byla dobrá, mohlo se začít.

A skutečně, pak to přišlo.

Začali se sjíždět zájemci o turnaj a v budově začalo být rušno. Jako v úle.

Turnaje pro mládež byly celkem tři. Pro starší a pro mladší žáky zvlášť. A taky – považte – pro předškoláky. Hrálo se svižně, čas na rozmyšlenou odpočítávaly hodiny. Pan rozhodčí losoval vše pomocí počítače. Kdo chtěl, mohl si zajít sezobnout nějaký chlebíček či buchtu nebo zákusek, které byly pro hráče nachystány opodál. Čaj a káva. Organizátoři vše zvládli na výbornou.

Naše tři želízka v ohni obstála a ve svých kategoriích obsadila druhé, čtvrté a páté místo. Pochvalu zasluhuje celkově „stříbrná“ Šárka, tu svou medaili ale získala nemalým přičiněním Kateřiny I., která v posledním kole porazila jejího úhlavního konkurenta. Medailisté dostali medaile, však všichni účastníci kromě diplomů i drobné ceny.

Odpoledního mistrovského turnaje, v němž účinkovali především dospělí (dali si tu dostaveníčko mistři nejen z celé ČR, ale i ze Slovenska), se účastnili i někteří „šílenci“ z řad mládeže, kteří ještě neměli po dopolední hře dost. Naše děvčata šílená nejsou, a tak všechna tři dala přednost obědu či šlehačkovému poháru v nedaleké restauraci. Poté v dobré náladě hledala v parku jezírko, ale nalezla rybník. Cestičky v parku jsou spletité. Doslova labyrint. A co se toho parku týče, jedna zajímavost: považte, že právě v něm se hrála první kopaná v Čechách. Někdy před 150 lety.

Pokračování:

Výprava do neznáma (část třetí – Andante)