Z Základní škola

Výprava do neznáma (3. část – Andante)

Poté, co „turnaj mistrů“ skončil a všichni ostatní odešli, budova osiřela. Tedy, zůstali jsme v ní sami. Byla celá naše. Již se stmívalo, ale do večera ještě daleko. Co si počít? Chvilka se stolním fotbalem, hrátky s mobilem. Hlavní program večera se ale odehrával v kuchyňce. Tam se soustředila veškerá pozornost. Kompletní vybavení, šikovné ruce, přemýšlivá hlava a k tomu generacemi prověřený recept. Pod vedením Kateřiny II. se sehranému týmu podařilo připravit pro sebe i pro ostatní vskutku kulinářský zážitek. Po špagetách se jen zaprášilo a umývání talířů nedalo mnoho práce. A suši? Stále v ledničce. Bylo tam.

Zájemci se (stejně jako předešlý večer) mohli osprchovat. Někteří toho využili. Únava z turnaje a všeho toho dění kolem způsobila, že už nikdo moc nedivočil. Četly se tedy vtipy z knížky a hrály hry s barevnými „kostičkami“ na displeji mobilu. Nikdo moc nehlučel, a tak vedoucí výpravy splnil přání mládeže a odešel (spát) do vedlejší místnosti. Prý totiž minulou noc moc chrápal. Kdy že byla večerka? To nikdo neví. Snad kolem půlnoci.

Zato budíček byl přesně v šest. Vstávání, úklid a balení. Vše zabralo hodinu. Suši se při úklidu přesunulo z ledničky do popelnice.

Cestou na nádraží jsme se ještě jednou zastavili v obchodě. Nejen pro kyselé žížalky a pendreky. A pak se už posadili do přistaveného motoráčku. Směr Přelouč. A proč v tom dalším vlaku, tedy rychlíku, už všichni tak trochu usínali? Uhodnete? Však vzrušení lze zažít i ve Slováckém expresu: několikrát se uličkou našeho vagónu prohnal pojízdný bufet i s řidičem. Kateřina I. měla radost z horké čokolády i z tatranky, jaká byla ta kuřecí bageta, zjistila Šárka. Prý chutnala příšerně: špatné maso, obří kousky papriky a majonézy bylo příliš.

Rychlík dorazil do Uherského Brodu přesně podle plánu. Výprava skončila. Nikdo se neztratil. Nikomu se nic nestalo. A snad jsme si přivezli hezké zážitky.