Názornost je v hodinách důležitá a v přírodovědných předmětech obzvlášť. V chemii v osmém ročníku, kde jsme tento týden začali probírat velké téma týkající se uhlíku a jeho sloučenin, bylo potřeba definovat vlastnosti tohoto prvku.

Na příkladu tuhy, jako nejběžnější formy výskytu čistého uhlíku ve školních pouzdrech, žáci pozorovali barvu a skupenství této modifikace uhlíku. Dále vyzkoušeli její měkkost otíráním o papír a křehkost rozdrcením. Jak je to ale s vodivostí? Z periodické tabulky žáci vědí, že uhlík patří mezi nekovy, které buďto nevedou elektrický proud, nebo vedou jen za určitých podmínek.

Vypůjčili jsme si tedy několik fyzikálních pomůcek a jejich propojením s kouskem tuhy vytvořili elektrický obvod se žárovkou. Po uzavření obvodu se žárovka rozsvítila. Tuha je tedy díky uspořádání uhlíkových atomů velmi dobrým vodičem elektrického proudu! Naproti tomu jiná forma - diamant (nevyzkoušeli jsme) díky své struktuře elektrický proud nevede.

Po vyjmutí tuhy z elektrického obvodu si žáci také vyzkoušeli její dobrou tepelnou vodivost - byla horká.