Takové téma čekalo žáky čtvrté třídy v přírodovědě během června. Téma dnes snad ještě zajímavější, protože po mnoho týdnů nebyla pro nás příroda pouze místem, kam můžeme jít, ale JEDINÝM místem, kam můžeme jít. A jelikož se v době uzavření škol a domácí výuky rozvíjela nejen samostatnost žáků, ale i jejich nápaditý přístup a pozorovací schopnosti, dokázali opět svými výtvory, jak moc jsou šikovní a že je stačí mnohdy jen lehce navést. (Což je myslím pro učitele ta nejlepší odměna.)

Seznámili jsme se s národními parky, chráněnými krajinnými oblastmi i přírodními rezervacemi a ohroženými druhy, tedy tím, co náš stát dělá pro zachování krajiny a živočišných druhů. Jelikož se ale i velké věci skládají z malých skutků, měli žáci za úkol zamyslet se, co konkrétně oni dělají pro ochranu přírody a životního prostředí. Úkol mohli zpracovat libovolnou formou – někdo rád maluje, jiný rád fotí.  Práce se jim povedly a nezbývá než věřit, že takový přístup jim vydrží po celý život.