Na „výlet s dámou“ se vydala skupina reprezentantů naší ZŠ v pátek 8. 11. časně ráno. Rutinní cestu autobusem nahradila po přestupu v Uherském Brodě zážitková jízda vlakem. Až do Prahy. Pro některé poprvé v životě.

Po příjezdu jsme se šli ubytovat a pak se vydali na procházku. Vlastivědnou i kondiční zároveň. Z Vinohrad na Vyšehrad a potom metrem zpátky. V podvečer ještě nákup v obchodě a pak už čekání na večerku. Čas jsme využili, jak se dalo: tréninkové partie dámy, zápisy do cestovatelských deníků, večeře. Zájemci se umyli v teplé vodě. Usínání bylo obtížné, ranní vstávání ovšem také.

V sobotu ráno jsme odjeli na samotný turnaj „O strašnického kosa“. Všichni naši hráli v kategorii mladších žáků. Výsledky nebyly oslnivé, na medaile jsme nedosáhli, ale velkorysí sponzoři dodali kromě občerstvení i tolik cen, že se dostalo na každého.

Abychom poznali naše hlavní město, byla po turnaji na programu vyhlídková jízda. To se ví, že tramvají - ta nejezdí pod zemí. Linka číslo 26 napříč celou Prahou. Naším cílem byla: Divoká Šárka. Místo, kde před mnoha lety políčily děvy na Ctirada. Jak se to tehdy vše odehrálo, jsme si připomněli už předešlý podvečer na Vyšehradě, kde je k vidění i společná socha vladyky a jeho svůdnice Šárky v nadživotní velikosti. Socha z kamene.

Na konečné tramvaje začalo foukat, a tak jsme si sedli do občerstvovny jednoho nadnárodního řetězce a dosyta se občerstvili. Cestou zpět jsme si ještě užili neodolatelnou tlačenici v chrámu konzumu Palladium, kde bylo snad více lidí než žárovek na bohaté výzdobě. A co sliz? Ano, ptáte se správně. Kupoval se i sliz, ale také čtyři kilogramy činek … Inu, na výlet do Prahy se vyplatí si s sebou brát hodně peněz.

Večerní Praha je tmavá a rozhodně ne klidná. My se uklidili do našeho azylu v nejhořejším patře starobylé budovy a … nakonec se všem podařilo usnout. V neděli, po snídani a úklidu, jsme si zašli se nadýchat čerstvého velkoměstského vzduchu na dětské hřiště a pak už rovnou na vlak. Bez přestupu do Uherského Brodu a opět ve vagóně č. 370.