Z Základní škola

Turnaj mládeže v dámě OPEN BRNO

Do třetice …

Čas letí, ale nám se podařilo splnit plán. Na plánovaný třetí výjezd nejen za dobrodružstvím, ale taky (snad konečně) pro medaile se vydala do světa šestice našich žáků - členů kroužku dámy.

Na mapě asi najde Brno každý, ovšem dostat se tam není jednoduché. My to však zvládli. Již tradičně autobusem do Uherského Brodu a potom už dále vlaky, které mají tu výhodu, že je tam hodně místa a že nemohou zabloudit, protože jezdí jenom po kolejích. Bylo teplo a slunečno a my se ocitli v chaotickém světě plném lidí, aut, hluku, zkrátka – ve velkoměstě. Skoro dva kilometry do lužáneckého střediska volného času, kde jsme byli ubytováni, jsme urazili pěšky. Na reptání vedoucí výpravy nedbal: unavení cestovatelé nebudou večer divocí a usnou jako špalci/špalky, říkal si asi. Ovšem nespokojenost mladých sportovců(!) s procházkou trvala jen potud, co jsme čirou náhodu objevili „fontánu“. A tak šup! Do vody uprostřed města! Přihlížející mohli jen závidět.

Osvěženi jsme dorazili do cíle, potom byla chvíle na svačinku. Řízků od maminek bylo mnoho, ale neměly šanci. Najezení a odhodlaní a už bez zavazadel jsme se vydali do víru moravské metropole. V plánu byla prohlídka centrálního Brna, ale mládež (posílena Lucií, která dorazila s Vojtovou maminkou samostatně) upravila plány trasy. A tak se ještě jednou konalo čvachtání ve fontáně. A co se hromadně kupovalo ve vyhlášeném obchodě se slizem, je čtenáři jistě jasné. Ano, kdo ví? Možná to ani tak nebyla výprava na turnaj mládeže v dámě. Možná se cestovalo pro sliz.

Stihli jsme ale nakoupit i něco potravin a … večer se v místnosti zvané Bijásek chvíli trénovalo a chvíli „blblo“. Aby byl větší zmatek, vymyslely si holky nová jména. Kdo chtěl, se mohl osprchovat, všichni svorně odlehčovali zavazadla s jídlem a … večerka byla krutá. Ale spánek ve spacáku na podlaze nakonec všechny přemohl.

Ráno po snídani byla na programu „hledačka“ v parku, na kterou se vypravily skupinky hledačů. Představte si – v parku Lužánky žijí stovky(?) divokých králíků, kteří se podhrabali z chovatelských klecí. Jsou velcí. Nikdo neví, čím se živí. Trávou?

V budově byla slavnostní nálada: rybičky v akváriu, verše na stěnách a v přilehlém sále a atriu příprava svatební hostiny. Pak už nastal turnaj. Pražáci nedorazili, brněnští se účastnili pouze ve starší kategorii, takže mezi mladšími žáky byly dvě třetiny účastníků našich. A taky, že to vyšlo. Množství rozhodlo. Medaili, a to stříbrnou, vybojoval po výborném výkonu Vojta. Dlužno říci, že s vítězem-favoritem získal stejný počet bodů, dvě jejich vzájemné turnajové partie skončily nerozhodně a Vojta podlehl teprve v baráži. Zvláštní cenu získala Amálka, která vítěze jedn ou porazila!

Na zpáteční cestě si žačky-rozverky víceméně vynutily zastávku u "své" fontány. Pozor na magii čísla tři. Do třetice to totiž nedopadlo nejlépe. Přes to všechno se nám podařilo dostat se do rychlíku, dojet do Brodu a … hurá! Výlet za medailí (a za slizem) skončil tam, kde začal.

Všude dobře, doma nejlépe. Viďte?