Pranostiky, podle nichž můžeme uprostřed května na Bonifáce, posledního z ledových mužů, očekávat chladné počasí, se nemýlí. 14. května bylo pod mrakem a nevlídno a marně jsme čekali na sluneční paprsky, se kterými bychom si pomocí zrcátek mohli pohrát. Zrovna totiž probíráme kapitolu o světle.

Melancholická nálada se mezi žáky 7. třídy navíc změnila v mírně panickou poté, co se z hlášení školního rozhlasu dověděli, že si mají dát velký pozor, neboť někde blízko - na Lopeníku - běhá medvěd. Hladový?

Na poučení, jak se při setkání se šelmou chovat, nezbyl bohužel čas. Pustili jsme se do experimentů s vodou a tlakem.

Už od loňska vrtala některým v hlavě otázka, jak to bylo s tou pravdomluvností Rychlých šípů a zda ji skutečně zjišťovali detektorem. A zda toto „zařízení“ opravdu funguje.

Replika z dvojlitrové PET flašky, na níž jsme vše po roce vyzkoušeli, se ukázala jako způsobilá. Správně reagovala na zjevně nepravdivé kontrolní tvrzení jednoho z žáků. Pak všem učitel „odhalil karty“. Dověděli jsme se i něco o mužích, kteří v první polovině 17. století patřili k průkopníkům vědy a filosofie.

Detektor (alias karteziánek) potvrdil platnost Archimédova i Pascalova zákona. Další pokus, který předvedl s nebývalou vervou Lukáš, potvrdil skutečnost, že všude kolem nás je tlak – tentokrát atmosférický. Nepotřebovali jsme ani nebezpečnou rtuť ani dlouhé trubice s vodou jako kdysi Jan Evangelista Torricelli. Stačila sklenice a pivní tácek. A ovšem i voda.

Samotný detektor zbavený tajemství ještě pobavil, přežil však bez újmy už jen jednu školní přestávku, kdy ho ti poučení předváděli dosud neznalým a využívali své převahy.

Závěr: Některá (drobná) tajemství činí život zajímavější, nechtějme vše znát.