Akustika je část fyziky zabývající se nejen zvukem, ale i kmitáním a vlněním, chvěním či vibracemi. Je to taková odpočinková kapitola. Vzoreček je tam k učení jeden jediný a to, že zvuk uletí kilometr za tři vteřiny, znají žáci většinou už z minula.

V osmé třídě jsme se letos zaměřili hlavně na frekvenci kmitání (výšku tónu), taky jsme zjišťovali, jak potmě rozlišit letícího komára od mouchy. A jak poznat komára hladového od již sytého (krev sají jen samičky) právě podle zvuku. Praktické rady na téma „všeho moc škodí“ nebylo třeba dávat v oddíle o intenzitě (hlučnosti). Mnoho decibelů je zkrátka příliš. To každý ví.

Na závěr jsme si po krátkém teoretizování dopřáli experiment, který nalezla a připravila a předvedla poprvé Kateřina a poté zopakovala Kristýna. Velký kelímek od hořčice a ještě větší od bůhvíčeho ukrývaly reproduktor. Na víko byla postupně nasypána rýže, čočka, pohanka, krupice. Nalili jsme tam i tenkou vrstvu vody. Co se dělo poté, kdy dálkově ovládaný reproduktor spustil, se dalo předpokládat. Vlnění a kmitání mají co dočinění s energií. Za zvuků „hudby“ ve stylu „tuc-tuc-tuc-tuc ...“ se vše chvělo a skákalo. Divoké „tanečníky“, co s víčka naskákali na podlahu, o přestávce zametl Patrik.