V říjnu se na naší škole rozběhl kroužek dámy. Počítáme-li dobře, jsou to čtyři měsíce a kousek. Čas pro ohlédnutí se zpět.

Z původně přihlášených patnácti se počet zájemců rozrostl na třicet. Objevily se nové tváře, někteří naopak odešli. Učebna třetí třídy, v níž jsme začínali, už dávno nestačí - útočiště jsme našli v prostornější třídě druháků. Tam tedy trávíme necelou hodinu a půl každé úterní odpoledne.

Od podzimního výjezdu na turnaj do Prahy se rozhodně pokrok nezastavil: členové kroužku sehráli velký školní turnaj o 32 účastnících. A až na výjimky v něm hrál každý s každým dvě partie. No, jen si zkuste spočítat, kolik jich bylo celkem. V turnaji zvítězil žák druhé třídy - Vojta.

Oproti původním plánům bylo třeba trochu slevit. Zdá se, že strategické principy ani taktické triky hráče moc nezajímají. Partie většinou probíhají živelně ve stylu „zde a nyní“ a nejdůležitější je bezprostřední prožitek. A proč vlastně ne? O to přece jde: hra coby možnost společného sdílení místa a času.

Na jaře je v plánu další cesta do světa. Po Praze bychom rádi do Brna. Uvidíme, zda brněnští uspořádají svůj tradiční turnaj. Kdyby ne, objevila se tu i možnost „dobrodružné“ cesty napříč naší vlastí na mládežnický přebor republiky. Vše ovšem záleží na zájmu a odhodlání a ochotě a taky ovšem na vnějších podmínkách. Nechme se překvapit.

Zatím tedy … kroužek dámy žije!