Den po zatmění Měsíce uhodily mrazy. Ráno mínus 11 °C. Dobrá příležitost, abychom se ve fyzice v osmé třídě zahřáli při tavení kovu. Vybrali jsme dobře: cín. Teplotu, při níž taje (230 °C), lze pohodlně dosáhnout na plynovém hořáku v kuchyňce v družině.

Vyzbrojili jsme se teploměrem, kádinkou-odměrkou a naběračkou a nachystali si dostatečné množství cínu – 140 gramů. Teoreticky šlo o zjištění, o kolik se ohřeje voda poté, co do ní nalijeme roztavený cín. Tuhle teplotu ale můžeme vypočítat (to nás čeká příště – již v pohodlí školních lavic), a tak jsme nakonec nic neměřili a pustili se do zkoumání, co náhlá změna skupenství přináší.

Z tvaru takto prudce ochlazeného kovu lze prý věštit budoucnost. Na to přišli už před lety Keltové. Ti používali olovo. To však má teplotu tání o 100 °C vyšší. A je jedovaté.

Tavit a lít!

Jak se dařilo našim žákům, si prohlédněte ve fotogalerii. Tvary byly fantastické, zdá se tedy, že budoucnost bude fantastická. Moc ale dopředu nechtějme vidět, možná je lepší se nechat překvapit. Co k tomu napsal Karel Jaromír Erben, naleznete v jedné baladě sbírky Kytice.

Otázka pro ty, co dočetli až sem: Co myslíte, lze nalitím roztaveného kovu do vody způsobit její ochlazení? Prozradíme, že to lze. A naši osmáci vědí jak na to! Jen se jich zeptejte.