Z Základní škola

Vlakem do skal a zpět aneb Školní výlet druhého stupně

Pokud bychom chtěli shrnout ve zkratce školní výlet druhého stupně, bylo by to asi takto. Šest hodin ve vlaku - spánek – dvanáct hodin ve skalách - spánek - šest hodin ve vlaku. Ale ono to bylo samozřejmě trochu pestřejší. Ta dlouhá cesta vlakem vlastně ani tak dlouhá nebyla. Jak tam, tak nazpět si ji všichni žáci dokonale užili. Při cestě tam jsme měli zamluvený doslova celý „kupéčkový“ vagón. A kdo zná „kupéčka“, tak ví, že na dlouhé cestě nezabaví děti nic tak dobře jako stará dobrá vlaková kupé. Cesta zpět byla horší nejen proto, že se už jelo nazpět domů za každodenními povinnostmi, ale také proto, že kupé již nebyla, navíc naše místa ve vlaku byla kompletně obsazena jinou školou a jinými lidmi. Dalo velkou práci jim vysvětlit, že místa, na kterých sedí, musí opustit, a že na ně máme právo my. Někteří začali hromadně vstávat a odcházet, jiní zatvrzele seděli na našich místech a odmítali se hnout, do toho se na ně tlačilo ze dvou směrů našich 41 žáků, kteří dychtili sedět a během pěti minut došlo ve vagónu k totálnímu kolapsu, chaosu a zácpě. Nikdo se nemohl hnout nikam. Za takové patové situace ovšem zavládlo všeobecné veselí a zejména naši žáci brali vše s humorem. Vše vyřešila následující zastávka, kde většina lidí nakonec opustila prostor a my si mohli konečně v klidu sednout.

A jaké to bylo ve skalách? Nádherné. Z úžasných skalních útvarů, kterými jsme procházeli, nejednomu z nás spadla brada. Bylo těžké chodit mezi skalami, dívat se na ně vzhůru, zároveň však sledovat, co je pod vašima nohama. Takže občas někomu padala brada a občas padl někdo z nás. Celkově jsme nachodili ve skalních městech 26 km, což by se někomu mohlo zdát málo. Ovšem vzhledem k převýšení, které jsme museli překonat, vzhledem k asi tisíci schodů, které jsme museli vyjít či sejít, to byl opravdu úctyhodný výkon.

Výlet to byl náročný, ale krásný s rekordní účastí žáků a samozřejmě plný smíchu, pláče, vtipných hlášek dětí, hněvu a chvály učitelů.