Abychom potvrdili (či vyvrátili?) platnost fyzikálního vzorce, přinesli si žáci do hodiny fyziky kyvadla. Kyvadla to nebyla nijak příliš složitá: malá závaží zavěšená na různě dlouhých provázcích.

O tom, jak dlouho trvá jeden kmit (pohyb tam a zpátky), prý rozhoduje pouze délka závěsu a nic jiného. Při pokusech jsme měli toto tvrzení prověřit, a protože jsme chtěli obdržet co nejpřesnější výsledek, změřili jsme vždy dobu deseti kmitů. Z ní jsme potom odvodili, jak dlouho trvá kmit jediný.

Matematické záležitosti: výpočet zlomku či výpočet druhé odmocniny, nečinily nikomu potíže. I skutečnost, že se ve vzorci objevilo „tajůplné“ číslo pí, nikoho nevyvedla z míry. Lehké byly též výpočty s procenty (zvláště při použití kalkulačky!). U každého kyvadla jsme obdrželi dobu kmitu teoretickou (výpočtem) a tu skutečnou (měřením). Ukázalo se, že odchylky mezi nimi nebyly nijak veliké.

Mimořádně veliké kyvadlo, které jsme vyzkoušeli v Hale, také „poslouchalo“ zákony fyziky. Energie pohybová a energie polohová se, jak se zdá, skutečně přeměňovaly jedna v druhou - přesně podle předpokladu.

S kyvadlem se setkáte nejen u hodin, ale také například … u dětských houpaček.

Energetický úbytek po tak náročném pokusu, vynahradila hned příští přestávku vydatná svačina!