Z Základní škola

Čajový dýchánek

Na programu hodiny fyziky dne 6. února bylo opakování kapitoly „měrná tepelná kapacita látky“ a připomenutí, k čemu je znalost téhle obskurní veličiny vlastně dobrá. Žáci osmé třídy už měli za sebou několik hodin teoretické přípravy, a tak se zdálo, že výpočty, které se mohou hodit v praktickém životě, nedají žádnou práci a že slíbených odměn (= jedniček) bude víc než dost. Zvláště poté, co byly mimořádně(!) povoleny i kalkulačky,

O co šlo?

Předpovědět, za jak dlouho se uvaří voda v rychlovarné konvici. Zjistit, kolik korun bude tahle „legrace“ stát. Určit, jaké jsou ztráty, tedy jaká je účinnost oné použité konvice. Jako propojka s učivem z nedávné doby byl na závěr příklad, v němž se za stejný „kus elektřiny“ dopravíme výtahem nahoru (a vyhneme se namáhavé chůzi do schodů).

Čas jsme šetřili, jak jen se dalo, do připravených pracovních listů se pouze doplňovalo. Kam jsme spěchali? Hodina fyziky byla ozvláštněna lekcí „stolování“, v níž dva žáci s vybranými spolužačkami ukázali, jak jednoduchá je příprava čaje. Ekoalarmisté mohou být spokojeni: kilojouly nepřišly nazmar a vařící voda (která se mezitím ochladila na předpisových 90 °C) posloužila k přípravě značkového (jak jinak) čaje.

Došlo i na malou lekci angličtiny.

Co říci závěrem? Takhle se fyzika nedá dělat každý den. Ale náš čajový dýchánek přinesl své plody, byť jedniček za výpočty nebylo mnoho (vždyť výsledky se lišily o řády). Čili nezbývá než opět vyzvednout dnes tak populární „krásu rozmanitosti“ a doufat, že žáky život poučí, že platit třicet korun na uvaření konvice vody nebo za „výlet“ výtahem do 5. patra je přehnané. Účastníci byli ale i tak odměněni. Za svůj aktivní přístup či za účast.

A zajímá-li to někoho, tak tedy (přibližně): elektřina na uvaření vody stála necelou korunu a kdybychom jí místo vaření poháněli výtah, vyveze nás do 70. patra, vlastně ještě o ždibec výš.