Z Základní škola

Hodina fyziky na čerstvém vzduchu

Nové třídy v přístavbě školy slouží už téměř rok. Jsou útulné a funkční. Jedna radost. Přesto však občas zatoužíme po změně. Ve čtvrtek 24. října strávili sedmáci hodinu fyziky pod modrou oblohou a na čerstvém vzduchu.

Vyrazili jsme ven měřit rychlost. Vlastně počítat. Vždyť známe „vzoreček“, vždyť dobře víme, jak ji z dráhy a času určit …

Zaměřili jsme se na dva fenomény. Na provoz vozidel na přilehlé silnici a na vítr.

To, jak rychle jezdí automobily, lze zjistit přístrojem zvaným „radar“ a určitě víte, kdo a proč ho používá. My jsme se vyzbrojili kopií mapy a časomírou (ať už na hodinkách nebo na mobilu). Z odhadnuté vzdálenosti a přibližného času nelze ani sebedokonalejším vzorcem (v = s/t) získat přesné hodnoty, ale nevadí. Byla to přinejmenším možnost zopakovat si numerické výpočty.

Rychlost větru byla ovšem, jak to bývá na podzim, silně proměnlivá. To, jak jsme ji určovali, by asi meteorologům nepřipadalo tuze seriózní, ale nebylo to až tak nevědecké. Bubliny z bublifuku často vydržely let i několik desítek metrů. Podle pásma nataženého na hřišti bylo možno délku letu však pouze odhadnout, neboť vítr měnil nejen sílu, ale lehce i směr. Podle výpočtů obsáhl celou škálu (vánek - slabý vítr – mírný vítr – čerstvý vítr).

Co dodat? Ukázalo se, jak je důležitá změna. Třeba abychom čas od času opustili výpočty u tabule a v sešitech a vyrazili „do přírody“.

Neboť platí to, co řekl klasik Goethe, resp. Mefistofeles v jeho Faustovi:

"Šedá, můj příteli, je všechna teorie,

a žití zlatý strom se zelená."

(ano, dokonce v podzimním čase, kdy listí stromů hraje všemi barvami)