B Blog

Fikce spravedlnosti pro všechny

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

Tak jsme zase byli obšťastněni návrhem. Ať ředitelé škol méně učí a více řídí, více se věnují manažerské činnosti, navrhuje ministr M. Chládek. Školy se vyvíjejí a proměňují ve své kvalitě, nároků na ředitele přibylo, jejich povinnost vyučovat se ale přes dvacet let nezměnila.


Řečeno s nadsázkou – měl by být Homo sapiens, ale zároveň Homo erectus (vůči nadřízeným a úředníkům; neměnit často názory). Měl by mít velký nadhled, rozhled, přehled – a ještě atraktivní vzhled. Má mít vystupování. Být náročný k sobě i ostatním, ale zároveň přiměřeně tolerantní, spravedlivý, velkorysý. Také průbojný manažer. Silná osobnost. Organizační schopnosti. Z praxe zkušený. Nadšenec a pracant. Má nevyzvedávat zápory, hledat klady. Naslouchat názorům jiných, přiznat své chyby. Stát za učitelem před veřejností. Nevnucovat své záliby ostatním. Zajistit přístup k informacím. Být v kontaktu s podřízenými, s žáky. Umět motivovat pedagogický sbor. Finančně ohodnotit práci navíc. Má být optimista. Nepodporovat zbytečné papírování. Nezneužívat postavení ředitele (harašení). Smysl pro humor je nutností!

Podle nadřízených

Ve školách nastala po roce 1989 znatelná změna. V úrovni regionálního školství byla zavedena právní subjektivita škol, která měla poskytnout autonomii v rozhodování o koncepčních, organizačních a personálních otázkách a v oblasti rozdělování finančních prostředků v souladu s platnými předpisy. Dnešní ředitelé jsou prý osvobozeni od ideologických tlaků a autokratických manýrů zřizovatelů a úředníků (sic). Jsou ale také postaveni do nových rolí. Právní subjektivita vyžaduje změny ve způsobu řízení školy a tím i nové kompetence ředitelů v oblasti školního managementu, opět spojené s vysokou mírou osobní zodpovědnosti a s novým modelem profesního chování ředitelů. Od ředitelů se očekává kvalitnější výkon, který je spojený s vyšší profesní náročností a zodpovědností.

Po roce 1989 působily na ředitele rychlé změny v osobě ministrů školství, které spolu přinášely stále nové a odlišné priority a koncepce řízení škol i požadavky na ředitele škol. Je tomu tak i nyní; stále je do škol vnášena nejistota; vymezení standardu ředitele se řeší; ale toto řešení trvá už čtvrtstoletí (po zavedení právní subjektivity).

Realita všedního dne

Situace na jednotlivých školách je natolik odlišná, že nelze vytvořit spravedlivý systém pro všechny ředitele škol. Všechny činitele nelze zohlednit – velikost školy, sloučená zařízení MŠ a ZŠ, odloučená pracoviště škol (komplikují provoz a kladou vyšší nároky na organizování, přesuny žáků, zajištění všech funkcí školy atd.), očekávání ředitelů (nechci být úředník, ale pedagog, který řídí školu...), očekávání zřizovatele (řediteli, postarej se a hlavně neotravuj; sežeň finance z grantů), očekávání rodičů (chceme školu novou, moderní; vymýšlejte pro děti nové programy, hry a projekty; ale každý z rodičů to vidí jinak).

Bída normativu

Mnohé školy si nemohou dovolit administrativní pracovníky, neboť na to nemají z normativu finance; a je přitom čím dál více administrativní práce; k tomu také řešení běžného provozu školy (někdy není školník), zajišťovat účetnictví, BOZP, techniky, oprav, hlídání termínů různých revizí... Administrativní práci pak ředitel dohání odpoledne, o víkendech, v klidu, neboť v provozu školy je stále co k řešení. Navíc chodí do škol množství kontrol, inspekcí z různých oblastí. Ředitel musí vše znát, mít přehled a kontrole být k ruce.

Ředitel malé školy nemá k dispozici žádný pomocný aparát; nezaplatil by jej, musí často zastupovat nepřítomné učitele a vykonávat spoustu prací, které se na velkých školách rozdělí mezi ostatní - jejich objem práce je větší než ředitelů plně organizovaných škol a i jejich úvazek je daleko větší. A zodpovědnost stejná. Ředitel malé školy by měl být super manažer, který zvládne zajistit veškerou administrativu, měl by se orientovat v aktuálních právních předpisech ve všech oblastech (školské zákony, účetnictví, hygiena, BOZP...), musí vytvářet řád školy, směrnice, vydává pokyny, organizuje porady a schůzky, komunikuje s rodiči, zřizovatelem, pokouší se sehnat dotace a učí mnoho hodin týdně ...

Ředitel větší školy (ale co to dnes je větší škola – větší co do prostor nebo počtu žáků; znám větší školy – mnoho poloprázdných učeben, znám větší školy, co do počtu žáků, tísnících se v omezených prostorech) může úkoly rozdělit mezi kolegy; zase ale má více třeba hospitací, zase tolik neučí.

Mnohým by to pomohlo

Od všech ředitelů se očekává kvalitní výkon, který je spojený s vyšší profesní náročností a zodpovědností, ale na druhé straně se jim zhoršují pracovní podmínky a zvyšuje se pracovní zátěž naprosto zbytečnými požadavky ze strany zřizovatele, kraje, řady dalších institucí.

Při právní subjektivitě, různých projektech a dalších akcích nemá ředitel na výuku dostatečný čas, klid a prostor. Ruku na srdce, současný ředitel není ani ryba, ani rak, není skutečný manažer, není ani takovým učitelem, jak vyžaduje po svých podřízených. I když řada ředitelů bude tvrdit opak, nemáme čas se jen věnovat pedagogické práci, i v té třídě, když vyučuji, neustále přemýšlím, na co nezapomenout, že mě zase čeká návštěva, jednání, řešení... Ano, ředitel základní školy malé i velké má naprosto stejné povinnosti dle školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících, podle vyhlášky o základní škole a podle dlouhé řady obecných právních předpisů dotýkajících se činnosti každého právního subjektu, a přitom jsou výrazné rozdíly v úvazcích ředitelů škol.

Změna rozsahu přímé vyučovací činnosti ředitelů škol by určitě pomohla mnohým ředitelům k plnění pracovních úkolů, které dohánějí o víkendech a v odpoledních hodinách po pracovní době, ale nedokáže být ke všem stejně „spravedlivá“ už jen např. v souvislosti s velikostí škol. Důležité však také je, jaký podíl administrativy zatěžuje školy naprosto zbytečně. Ale tady je to o tom, zda ředitel zase ohne záda, a poslušně naplní úředníkům tabulky a kolonky, nebo uplatní své manažerské znalosti a schopnosti a argumentuje se znalostí právních předpisů. Já se o to snažím.

reditel

PaedDr. Ludvík Zimčík

- držitel čestného titulu Osobnost obnovy Programu venkova ve Zlínském kraji

Ve školství se pohybuji více než třicet let - řídím základní a mateřskou školu, v základním školství jsem podrobně poznal problematiku málotřídních ZŠ, byl jsem průkopníkem právní subjektivity základních škol, první školu jsem do podoby příspěvkové organizace převedl 4. července 1991 v Dolním Němčí.

Byl jsem zástupcem ředitele školy střední i vyšší odborné, na první soukromé vysoké škole na Moravě jsem pracoval jako zástupce rektora.

Rád říkám, že jsem ve školství zažil různé koncepce i „antikoncepce", reformy i deformy, zažil jsem i takové zrůdnosti jako například počáteční čtení na čas - se stopkami v ruce učitelky...

Praxe mě naučila, že je třeba netočit se jako korouhvička na věži podle momentálních názorů, přání a nepromyšleností MŠMT a dalších nadřízených, ale hlavně používat svůj vlastní rozum a snažit se učit tak, aby to žákům něco přinášelo.

logo beznapisu skoly

Školy Březová – střední odborná škola, základní škola a mateřská škola, Březová
Březová 102, 687 67 Březová

  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

   +420 571 896 533 (kancelář)
       +420 777 893 942 (ředitel)
       +420 571 896 553 (ZŠ - II.stupeň)
       +420 572 695 753 (ŠJ)
       +420 571 896 534 (MŠ)

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit